Živnostník - ohrožený druh?

Ve středu jsem se ocitla ve společnosti velice úspěšných lidí z Libereckého kraje, kde jinde než přímo v luxusním hotelu v Liberci. Nejspíš muselo jít o nějaké nedorozumění, ale pobavilo. Asi před půl rokem jsem vyplnila přihlášku do soutěže Živnostník roku a Firma roku. A jsem na sebe hrdá, že mě vybrali mezi deset nej roku 2025. Zrovna letošní rok byl pro mě asi nejhorším od počátku, tedy po deseti letech podnikání. Důvodem k přihlášení byla spíš nuda a zoufalství než motivace.

Výhrou bylo srovnání s ostatními podnikateli.
Slavnostním večerem provázel moderátor a každý měl možnost se na pódiu představit.
První šlo na řadu kolečko firem. Pro mě nesrozumitelné a těžko pochopitelné fráze o výkonu, obratech a růstu, "nuda, nuda, šeď, šeď".
Potom přišli na řadu živnostníci. To bylo jako zjevení. Začalo mě to bavit. Najednou zajímavé příběhy, sranda a lidský rozměr.
Takže srovnání v tom, že jako maminka, která má rodinu a péči o syna s postižením na prvním místě, nebylo zase takové terno.
Byla to další zkušenost a doufám, že se mi otevřou nové obzory.